Jakou péči vyžaduje kožená obuv

Jestliže potkáte na ulici zajímavého člověka a upoutá vás svým vzhledem a outfitem, není nic horšího, než pohled na zašpiněné, odrbané a roztrhané boty.
Mokrá obuv – jestliže v nich důkladně promoknete nebo je promáčíte ve sněhu, využijte starý osvědčený trik, který znaly již naše babičky. Ty zpravidla vkládaly do promáčených bot staré noviny, které důkladně nasákly vlhkost. Tento způsob ovšem nelze doporučit vzhledem k tomu, že jsou tiskařské barvy poměrně agresivní a jejich stopy se pak mohou vstřebávat pokožkou, lepší je sáhnout po toaletním papíru, samozřejmě čistém.

Lakovaná kůže – velmi oblíbené zvláště mezi ženami, ovšem kamenem úrazu bývá často výběr správné velikosti. Vybírejte je proto velmi pečlivě a raději důkladně, protože drží stabilní tvar a neroztáhnou se. Čištění je poměrně snadné, stačí houbička a voda s mýdlem a k rozleštění kuchyňská utěrka z mikrovlákna. Lakovaná vrstva nemá ráda mráz, proto boty obouvejte s patnáctiminutovým předstihem před odchodem, aby se stačily přizpůsobit tvaru nohy při běžné teplotě uvnitř vytápěné místnosti a pak se lak v mrazu nezačal odlamovat. Při příchodu domů je rovněž nezouvejte ihned, ale chvíli posečkejte, než se lak přizpůsobí pokojové teplotě.
Semiš – je známá také pod názvem broušená kůže. Ta se bohužel velmi obtížně udržuje, po umytí zanechává skvrny zvláště u tvrdé vody, nelze je krémovat a každá nečistota je na nich dobře patrná. U nových bot pomůže impregnace, u těch starších zkuste přípravek s barevnou pigmentací pro renovaci semišové kůže.

Hladká kůže – naši předkové měli nejraději boty z hladkého materiálu, které se dobře krémovaly. Stačilo dvakrát za měsíc aplikovat tenkou vrstvu jemným hadříkem a měkkým kartáčkem přeleštit. Boty byly jako nové řadu let, o tom vám může podat svědectví řada bývalých vojáků základní služby, kteří za socialismu museli mít vojenské kanady i polobotky naleštěné den co den.