Nemocné dítko vyvolává především velké obavy rodičů. Ti jsou celí utrápení, jestli se jejich malý pacient brzy uzdraví. S chřipkou si hravě poradí každý, co ale dělat, když je potřeba děti hospitalizovat? V takové chvíli nejenže nastoupí strach, který stáhne útroby starostlivých rodičů, ale začnou se bát také děti. A takový strach pak může mít u dítěte neblahé dlouhodobé následky . Jak jim tedy pobyt v nemocnici co nejlépe zpříjemnit?
Co mi budou dělat?
Děti se doktorů často bojí neoprávněně. Mnohdy postačí vidět bílý plášť, a slzičky sou na krajíčku… Bílý plášť totiž s sebou často přináší injekce, různá vyšetření, bolest, a tím pádem strach. Co mi budou dělat? Nejistota a nepříjemné očekávání je strašidlem samo o sobě.
Období hospitalizace
To, že dítko onemocní, rodiče ovlivnit nemohou. Mohou však ovlivnit to, aby se malý pacient neobával pobytu u lékaře či dokonce v nemocnici. Dětské oddělení. Cizí postel. Cizí lidé. Bolest a strach z neznámého. Nejhorší je asi ztráta blízkých, i když jen na dočasnou chvíli. Rodiče by proto měli svým dětem dopředu objasnit, co je v nemocnici čeká, vysvětlit jim, jak to tam chodí. O to pak bude pro děti pobyt na nemocničním oddělení snazší.
Rodiče léčí
Dříve bylo běžnou praxí, že návštěvy na dětském oddělení byly zakázané, setkání bylo povoleno jen na chvíli v centrální místnosti. Dětem se stýskalo, a to k uzdravování moc nepomáhalo. Dnes je naštěstí vše jinak. Psychologové a lékaři se shodují, že přítomnost rodičů výrazně podporuje léčbu malých pacientů. Proto se nemocnice snaží vytvořit podmínky pro to, aby rodiče mohli se svými nemocnými dětmi v nemocnici trávit co nejvíce času. Důležité jsou také neomezené návštěvy ostatních rodinných příslušníků, ale i kamarádů.
Pobyt může mít několik podob
V každé nemocnici i v každém oddělení je to zařízené jinak, záleží nejen na jejich zvyklostech, ale také na kapacitě lůžek. Všude by však měla být možnost připlatit si za nadstandardní pokoj, kde rodiče budou moci být se svým dítětem nepřetržitě. Další variantou by měla být možnost, kdy jsou rodiče celý den u svých dětí, ale spát chodí jinam na pokoj, či domů.
I když mají malí pacienti u sebe oblíbené hračky, knížky nebo cokoliv, co jim připomíná domov, rodiče jim to nenahradí. Vážně nemocné děti rodiče u svého lůžka prostě potřebují.